Mikayla Calavera

23. srpna 2016 v 21:01 | Admin |  Charakters

Otec: Rafael Calavera
Matka: Amanda Calavera
Bratr (dvojče): Darren Calavera

Práce?


Kde jenom začít? V tomhle případě je Mikayla jako starodávná mapa na které máte najít ztracený poklad. Hledáte ho a přitom ho máte celou dobu před nosem. Díváte se do její poměrně útlé tváře, který je plná přísnosti a železné stability na kterou si potrpí. Neusmívá se kvůli každé prkotině jako drtivá většina žen, proto ženy ve většině případech nesnáší a straní se jich. Zachytit proto její upřímný úsměv snad dokáže jen bratr a nebo musíte být fakt nějaká speciální osoba, která se jí mírně prokouše pod kůži. Výhradně věnuje svůj úsměv pouze těm, kteří buď trpí a nebo jsou mrtví. Drží se svého hesla: 'Je to mrtví, nic už to neslyší.'
Na její přísnosti přidává černá barva jejích vlasů, která je přírodní. Nijak si je neobarvuje, jelikož ona sama tyhle praktiky nenávidí. Nevidí nic zajímavého na tom si ničit vlasy obarvováním, takže barvy na vlasy v jejím nákupním košíku rozhodně nenajdete. Věc, kterou tam najdete velice často, tak je tmavé líčení a hlavně - mrkev. K zbláznění miluje tu oranžovou zeleninu, která si říká mrkev. Hrozně moc jí to chutná, baví jí to chroupat a je to jediná neživá věc, kterou by po člověku nehodila. Té mrkve by bylo škoda, navíc pevně věří, že mrkev fakt pomáhá na zrak a tak nějak v hloubi duše doufá, že jednoho dne budou její hnědé oči se špetkou zelené schopné napodobit Bystrozrakého. Spíše je to takový dětský sen o kterém nikdo neví - alespoň si ona sama nevzpomíná, že by to někomu řekla. Když už jsme u toho říkání, tak Mikayla je jedna z těch, která rovnou říká to co si myslí, bez ohledu na to jak to zní, či zda to někoho urazí. Dřív to bylo o něčem jiném, ale lidi se mění, minulost a zkušenosti lidi mění, takže ani ona nebyla výjimkou a stala se z ní potvora, coby kobra, co stříká svůj jed na všechno a na všechny, kteří jí lezou na nervy. Její jazyk je někdy naprosto nezastavitelný a ona je schopná vám nadávat klidně tři hodiny v kuse. A to třeba v ruštině, protože tohle je jazyk, který zbožňuje mnohem více než svou mateřskou italštinu.
Hodně lidí si všímá, že si s bratrem ani tolik nejsou podobní, ale to není pravda. Oba dva mají hnědé oči, skoro úplně stejný nos a hlavně přísný výraz ve tváři, u kterého si nikdy nemůžete být jistí. Tuhle schopnost zřejmě oba dva podělili po otci, ale kdo ví kam jejich kořeny dosahují, každopádně je to Mikayle jedno. Ona má ze své rodiny ráda jen bratra a pokud existují ještě nějací členi rodiny jako například bratranci či nevlastní sourozenci, které si někde nadělal fotr, tak je Mikayla stáhne z kůže. Nebude riskovat jejich rozmnožení a už vůbec nebude riskovat, že by by ti bastardi dýchali stejní vzduch v její či bratrově blízkosti, což nás přivádí další věci - Mikayla nesnáší, když se někdo až moc blízko přibližuje k Darrenovi. Bere to jako výhružku mířenou rovnou na její osobu, která je bratrem dalo by se říci, že posedlá. To je taky jeden z důležitých důvodů, proto nenávidí ženy, které by jí mohly bratra ukrást. To se pak z ní stává velmi dokonalý žhář a nebo čarodějnice, co velice ráda pracuje s jedy. Nejraději má kyanid draselný, dioxiny, oxid uhelnatý a pak by ještě mohla do party přihodit ještě Strychnin, čili jed na krysy... celkem výstižný název no ne?
Není to ten typ ženský, co by každému skočila na špek. Nevěří nikomu jenom proto, že má roztomilou tvářičku, tváří se jako neviňátko a dělá všechno proto, aby nebyl/a za toho špatného/nou. Kvůli své nedůvěřivosti nemá po světě moc přátel, spíše jen opravdu málo, kteří buď byli členi 'Ndranghety, protože ta se po válce velice rozšířila a obnovila, nebo je to pár lidí se kterými měla co do činění, když byl bratr na frontě v Rusku.
Není emo, ale přesto miluje černou barvu, kterou na sobě nosí téměř vždy. Málokdy si na sebe vezme něco veselého jako je třeba žlutá. Vyžívá se hlavně v černých kožených bundách pro ženy a černých, přiléhavých a otrhaných džínách. Tuhle kombinaci většinou doplňuje kozačkami nebo converskami. Preferuje ale spíše ty kozačky a nebo kotníkové boty na podpatku nebo obyčejné tenisky, ve kterých se přeci jen lépe utíká. Kromě mrkví, ruštiny, svého bratra a svých dvou psích miláčků miluje pruhy. Miluje proužkatá trička - většinou v černobílém provedení.
Co se týče hudby, tak má ráda metal, pop, ale neopovrhne ani klasickou hudbou, která jí ve většině případech pomáhá na uklidnění. Z celého srdce nesnáší veškerý hmyz a pavouky. Také nenávidí rap, růžovou barvu a lidskou hloupost, kterou opravdu opovrhuje. Ona sama samozřejmě nepatří k nejchytřejším lidem na zeměkouli, ale rozhodně nemá vypatlaný mozek a o historii celkově školy, ví hodně. Je přímo alergická, když někdo neví kdo byl například Napoleon či císař Nero. To je pak schopná vám vytrhat vlasy, tedy pokud nějaké máte, a vhodit vás do plamenů knih a donutit vás číst. Historie, zbraně, jedy, psi, smrt - nejčastější témata o kterých se s vámi může bavit. Nikdy se jí neptejte na bratra, nenávidí to a jednu vám vrazí. Vrazí vám i tehdy když o ní budete říkat jak je roztomilá a maličká. To že měří 165 centimetrů neznamená, že není schopná vás roztrhnout vejpůl. Uvědomuje si, že není žádný velikán, ale nemá ráda, když jí to pořád někdo připomíná. Dáváte jí jasně najevo, že zní nemáte žádný respekt, nemáte z ní sebemenší strach a je pro vás obyčejná holka. V tomhle případě se oblečte to velice pevného brnění, protože je schopná vám svými drápy probodnout břicho, abyste se před uklonili a sklopili zrak.
Ona sama neví, kdy přesně se stala ta velká změna, kdy se z ní stal pes, co klidně pokouše ruku co jej krmí. Tuší jen, že to bylo v době, kdy byla válka a život byl až nadměrně těžký.
A nebo si prostě jen vybrala cestu po boku bratra. Jsou to sourozenci. Stejná krev. Velice podobný pohled na svět. Společná láska.... Nedoháněl by vás ten život k šílenství?...
Rok 1896. V Rusku korunovace cara Mikuláše II., Utah se stal 45. státem USA, narození Hitlerovi sestry Pauly... hm, nic z toho není tak důležité jako narození Italky Mikayly víte. Když by měl možnost se vrátit v čase a sledovat jak přicházela na svět, popsala by to jako něco strašného. Všude krev, matčino rozříznutý břicho, všude povyk a oživování opravdu malého miminka.
O něco málo později zjistila, že svoje rodiče otravuje ještě s jedním dalším skřetem, se kterým se vůbec neměli rádi. Vlastně to byly dlouholeté sourozenecké války plné různých urážek, mírných rvaček, pak krvavých rvaček, naschválů typu - 'Ona to rozbila!' či 'On mě shodil!'. Možná to znělo jako pořádná komedie, ale ve skutečnosti to to tak nebylo. To až později se to zlepšilo, když oba dva sourozenci byli starší a začali k sobě chovat mnohem lepší vztah než doposud. Možná to bylo tím, že si Darren povídal s imaginárními kamarády, a za to ho otec bil, ale spíše to byla až chvíle, která je spojilo v jedno tělo. Se svým bratrem přišla o panictví. Tuhle činnost začali provozovat častěji a sblížilo je to mnohem víc, než kdejaká jiná činnost. Najednou byli něco víc, než sourozenci. Tehdy se jí líbilo, že jí bere jako něco víc. Tehdy, v té době byl incest něco nenormálního. Alespoň v Itálii. Netušila jak to bylo v jiných zemích, ale toužila to zjistit, ovšem hledat v knihovně knihu o tom kde je incest považovaný za normální, by bylo kapánek podezřelý. Mikayla proto nad tím mávla rukou a dělala pře de všemi jakoby nic. Až poté, co bratr v roce 1914 odešel do války, začala ze sebou něco dělat. Ty čtyři roky, co byl bratr někde v Rusku a nechal si mráz prolézat kostmi, si našla práci. Pracovala na poště, kde byla vlastně bratrovi nejblíže, jelikož jí psal dopisy. I přes lásku ke svému bratrovi, se za ty čtyři mučivé roky obávání, setkávala i s jinými muži, kteří bratra ale nikdy nedokázali nahradit. V Itálii pobývala až do konce první světové války a byla celá šťastná, když se její bratr vrátil živý a zdravý z Ruska. I když ho však viděla živého přímo před sebou, bylo na něm něco jiného. Choval se pořád stejně, ale měl jiný pohled na svět. Sice tomu pořádně nerozuměla, protože ona v zákopech nebyla a nestřílela na nepřátele, ale dokázala si to představit. Vždyť i Itálie měla svou vlastní frontu v roce 1915, takže Mikayla měla tu čest vidět několik zraněných i mrtvých. I když válka skončila, svého bratra nevídala zas tak často. Válka ho změnila, stejně jako všechny, kteří ji přežili. Z některých se stali mrzáci na celý život, blázni, mrzouti a nebo psychopati - jako její bratr. Nejdříve jí ta jeho stránka děsila, ale po nějakém čase si zvykla.
Po vypuknutí druhé světové války, se bratr rozhodl bojovat za Itálii. Vůbec nečekala, že by někdo jako on mohl vyšplhat na tak vysokou pozici, aby byl váženým vojákem samotného Mussoliniho. Dělal za něj špinavou práci. Mikayle se tohle zdálo špatné - stát za někým, kdo říká, že válka je lék a podobně. Ještě horší byla třetí říše a ten jejich Hitler. Proto, se rozhodla přidat k Italské mafii - 'Ndrangheta. Samozřejmě na ní padaly tuny nadávek a řečí o tom, že je žena a že u nich nemá do dělat. Ona však využila té stvůry v sobě a ukázala bossovi jak vlastníma rukama urve dospělému chlapovi čelist nebo mu rozmačká lebku. Nedumala nad tím, jestli na něj udělala dojem její brutalita a nebo jak jí přitom skákaly prsa. Chtěla někam patřit, když se z bratra stával blázen do fašistů a neviděl před sebou nic jiného než ty, které má chytit, zmučit, nebo zabít. Chtěla se cítit v bezpečí když byla Itálie bombardovaná, chtěla mít alespoň nějaké lidi po svém boku. Rodiče nebyly ta nejlepší volba.
Když ke konci války působila s několika muži na Sicílii, kde si vyřizovala účty, tak zanedlouho poté se dozvěděla z jistých zdrojů, že po Darrenovi někdo jde. Než však dorazila zpátky do Itálie, odchytili jí kapitáni, kteří dělali pro Podbosse, ale hlavní rozkaz vydal samozřejmě Boss. Hlavním obchodem 'Ndranghety byly drogy a zbraně. Mikaya se jim na to slušně řečeno vykašlala a utekla na loď, která ji převezla tedy zpět do Itálie. Tam se od svých zdrojů dozvěděla, kdo po bratrovi šel. Svého bratra našla až několik let poté, protože Boss měl své psy všude.
Když se po nějaké době setkala s bratrem, oba dva pocítili tu onu změnu, která je zachvátila. Bratra zničila válka a jí zničily okolnosti, které jí potkaly. Dvojčata už nebyla to co bývala. Možná to zní vtipně, nebo dokonce ohraně, či neuvěřitelně... ale dokud někdo nevynalezne stroj času, tak je nepochopí...
Popis vlka:
Jako vlk má poměrně kratší tělo, za to má ale dlouhé nohy a to co chce, dohání na výšce. Její chlupy mají bílou podsadu, která se pak zbarvuje do světle hnědé, někde však převažuje čistě bílá jako třeba na lících s čenichem, u zadku, loktech a břiše. Na zbytku její hlavy se přes celý hřbet až po ocas táhne pepřové zbarvení se špetkou "soli". Zkrátka má zbarvení obyčejného vlka. Ve své vlčí podobě bývá stejně jako v lidské - nedůvěřivá, vůči cizím. Má tendence se i dokonce povyšovat. Jako vlk nesnáší, když se jí někdo dívá dlouho do jejích jantarových očí. Má raději, když ostatní před ní sklápějí zrak k zemi, cítí se pak jako něco víc. Aby vás uznala jako někoho sobě rovného nebo snad jako někoho dominantnějšího, musíte jí to ukázat silou.
Jako vlk je velice ostražitá a ochranářská, když má poblíž svého bratra. Jak v lidské, tak i ve vlčí podobě nesnáší, když se k bratrovi přibližuje někdo příliš blízko. Může se stát, že po vás vyjede a dá vám jasně najevo, že blíž už nepůjdete. Jako svou zbraň samozřejmě nejvíce preferuje tesáky, s nimiž usmrtila dost "Otravného hmyzu" na to, aby se je naučila dokonale používat.
Do Wonders si sebou přivezla dvě černé Německé dogy. Oba jsou to psí bratři jmény Morgul a Samael. Oba dva jsou vykastrovaní a vycvičeni k dokonalé poslušnosti, díky jejich loajalitě k vlku, který je v jejich paní. Oba dva psi poslouchají na slovo a Mikayla chce, aby Samel a Morgul byli loajální pouze vůči ní, občas dovolí bratrovi s nimi manipulovat, ale to jen málokdy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama